Co je to americká kultura?

David Kipen

 “… americká kultura už prostě nepatří Americe, a vlastně ani nikdy nepatřila.”

Fanoušci spisovatele Stiega Larssona na cestě Švédskem při hledání Hedestadu, bizarního městečka, které se objevuje v oblíbené sérii mysteriózních románů tohoto autora a které se v USA setkaly s velkým úspěchem bez ohledu na hranice jednotlivých kultur. Foto AP Images Fanoušci spisovatele Stiega Larssona na cestě Švédskem při hledání Hedestadu, bizarního městečka, které se objevuje v oblíbené sérii mysteriózních románů tohoto autora a které se v USA setkaly s velkým úspěchem bez ohledu na hranice jednotlivých kultur. Foto AP Images

Vtip na toto téma by mohl znít takto: „Shrňte americkou kulturu v pěti stech slovech. Není to moc?“ Skutečností je, že americká kultura už možná neexistuje. Díky internetu – médiu, které vám dnes umožňuje číst na jiném kontinentu článek, který právě píšu v Severní Dakotě jako odpověď na otázku, kterou položil někdo jiný pravděpodobně na docela jiném kontinentu –všechny strážní budky na hranicích naší národní kultury zejí prázdnotou. Podívejte se na tři umělecké formy, které moji krajané považují za nezpochybnitelně americké originály: hudební komedie, jazz a detektivní román.

Není to tak dávno, co k nejžhavějším představením na Broadwayi, které nasbíralo jedenáct nominací na Tony Award a tři z nich získalo, patřil muzikál Fela!, který inspiroval zesnulý nigerijský multiinstrumentalista Fela Kuti. Jeho vliv na jazz nadále vzrůstá a pomáhá ukázat, jak rozpad dříve „národních“ kultur probíhá souběžně s mísením kdysi nesouvisejících žánrů. Stráž stojící na rozmezí jazzu, popu a hudebního divadla, stejně jako hlídky na hradbách kdysi střežící „americkou“ kulturu, už to dávno zabalila a vrátila se domů. Ať už je to kdekoli.

V detektivních příbězích je rozmělnění americké kultury patrné ještě výrazněji. Jedním z nejdychtivěji očekávaných románů, ať už detektivních či jiných, byl titul zesnulého Stiega Larssona Dívka, která kopla do vosího hnízda, poslední díl švédské mysteriózní trilogie. Dívka, která si hrála s ohněm, švédský film podle druhé Larssonovy knihy o chladné hackerce Lisbeth Salanderové, se objevil na filmových plátech po celé zemi. Larssonův první díl trilogie, Dívka s dračím tetováním, následoval průkopnické romány jeho krajana Henninga Mankella na americké noční stolky. Hackerka Salanderová má být skutečnou hrdinkou naší doby, zrozenou z internetu, a její postava je nakonec právě tak globálně platná, jako je bytostně švédská.

Než však uděláme řetěz lidských rukou a začneme zpívat It’s a Small World (abych si vypůjčil píseň jedné z amerických nejvíce globalizovaných společností – jejíž fakturu už pravděpodobně mám ve schránce), je spravedlivé podotknout, že jedno americké filmové studio zakoupilo pro britského režiséra Ridleyho Scotta práva na přepracovanou verzi všech Larssonových knih v angličtině. Titulky jsou zřejmě stále větší překážkou než jakákoli hraniční kontrola a peníze, které se dají vydělat na románových řadách o mnoha pokračováních, jak by vám J. K. Rowlingová mohla potvrdit, pohádkové.

Avšak jednoduše řečeno, americká kultura už nepatří Americe, a vlastně nikdy ani nepatřila. Hudební komedie vděčí za svůj původ opeře, která nás samozřejmě vrací přinejmenším do Itálie doby Monteverdiho a Francie doby Lullyho. Jazz přišel z New Orleans přes Karibik a předtím z Afriky. A stopa detektivního románu se klikatí pěkně daleko – od veskrze britského Sherlocka Holmese, přes Poeova svérázně francouzského inspektora Dupina a Dickensova inspektora Bucketa z Ponurého domu až po Sofoklova Oidipa. Kořeny americké kultury se rozbíhají do ještě spletitějších tvarů než čtvero dálnic, které brázdí Boyle Heights, městskou čtvrť v Los Angeles, kde jsou pohřbeni moji předkové, kteří mluvili jidiš, avšak kde je španělština stejně běžná jako angličtina, a kde právě píšu tato slova.

Článek v angličtině ke stažení v PDF (1 MB) What is American Culture?