Diskuse o Poselství o stavu Unie prezidenta Obamy

Kdy: 01.02.2011 - 17:30 - 19:00
Kde:  Americké centrum, Tržiště 13, Praha 1 – Malá Strana
Vstup: 

Volný


Main image Prezident Barack Obama při projevu o stavu Unie v roce 2010.

V úterý 25. ledna 2011 přednesl v 21 hodin prezident Barack Obama na společném zasedání obou komor Kongresu (Senátu a Sněmovny reprezentantů) v budově Kapitolu ve Washingtonu každoroční projev, ve kterém se americký prezident vyjádřil nejen ke stavu národa, ale také nastínil svůj legislativní program a priority Kongresu a amerického lidu.

O projevu prezidenta Obamy diskutovali v Americkém centru v úterý 1. února v panelu moderovaném Erikem Bestem Daniel Anýž ze zahraniční redakce Hospodářských novin, Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, amerikanista Kryštof Kozák z Fakulty sociálních věd a Michael Romancov z Metropolitní univerzity v Praze.

Prezident Obama zdůraznil, že k tomu, aby Spojené státy byly schopné obstát v mezinárodní konkurenci, musí nutně investovat více do výzkumu, vzdělávání a infrastruktury. Panelisté ale upozornili na to, že takové investice lze zhodnotit až ve středně- a dlouhodobé perspektivě a tudíž nelze očekávat, že by se Baracku Obamovi do konce jeho prvního volebního období podařilo dosáhnout významných změn v těchto oblastech. Podle Kozáka je důležité, aby se Američané naučili lépe vyrovnávat s přechodem k postindustriální digitální ekonomice.

Ačkoliv Obama ve Zprávě o stavu Unie hovořil o zahraničněpolitických tématech spíše obecně, v diskusi jí byl věnován velký prostor. Anýž se zamyslel nad dopady egyptské krize na Českou republiku – problémy bychom mohli očekávat především v případě, že by situace v Egyptě vedla ke zvýšení cen ropy. V americko-ruských vztazích můžeme dle panelistů očekávat i přes podepsání smlouvy START jisté napětí, které je důsledkem studenoválečné mentality a vzájemné nedůvěry, jejichž odstranění bude vyžadovat ještě spoustu diplomatického úsilí. Pozornost byla věnována i Asii, která v čele s Čínou hraje stále důležitější roli v mezinárodních vztazích.

Poslední část diskuse byla věnována novému americkému velvyslanci v Praze. Když se moderátor Erik Best, s ohledem na poslední korupční aféry v České republice, zeptal, jestli nový velvyslanec bude skutečně “čumět”, jak prohlásil ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, z panelu zaznělo, že “čumíme všichni”.

Poselství o stavu Unie

Podle americké Ústavy by měl prezident čas od času "poskytnout Kongresu informace o stavu Unie". Hlava státu s poselstvím vystupuje většinou koncem a za přítomnosti televizních kamer.

Zpráva (poselství) o stavu Unie patří k tradici amerického prezidentství, kterou založil 8. ledna 1790 první americký prezident George Washington ve druhém roce svého prvního období. Už třetí prezident Thomas Jefferson ale ústní formu opustil a v letech 1801 až 1912 prezidenti zprávu předkládali písemně a nechali ji předčítat.

K tradici osobního přednesu se vrátil až v roce 1913 Woodrow Wilson, který dal poselství moderní formu s konkrétními návrhy. Rozhlas vysílal prezidentovu řeč poprvé v roce 1923 (zpráva Calvina Coolidge), první televizní záznam byl pak pořízen za éry Harryho Trumana v roce 1947.

Od 60. let bylo vysílání zprávy o stavu Unie v médiích kvůli vyšší sledovanosti přesunuto na 21. hodinu. Byla to mimo jiné i dokonalá režie na televizní kameru, která například herci a prezidentu Ronaldu Reaganovi vynesla přezdívku Velký komunikátor.

Prezidenti svoji řeč často využívali k vyhlášení zásadních rozhodnutí. James Monroe například ve své zprávě z roku 1823 oznámil, že do amerických záležitostí nesmějí vojensky a politicky zasahovat Evropané. Prezident Abraham Lincoln zase ve svém poselství předneseném v roce 1862 řekl, že věří, že občanská válka povede k osvobození černých otroků. Projevům prezidenta George Bushe dominoval od útoků 11. září 2001 boj s terorismem a válka v Iráku. Porážku terorismu označil Bush za hlavní cíl v roce 2002, když jasně vyhlásil změnu americké zahraniční politiky. V této řeči také použil dnes už známý termín "osa zla" pro země, které se podle něj snažily získat zbraně hromadného ničení (Severní Korea, Írán a Irák).